Čtyřka Pohárů

Stoupá vzhůru k hladině. Hladina se rozvlní, když se vynoří, aby vyšplhala na skalisko. Voda jí stéká z vlasů a ramen. Švihne ocasem a zanechává za sebou zářivou vodní tříšť. Kapky vody se ve vzduchu zatřpytí jako diamanty, než zmizí pod hladinou.

Leží na břehu bez pohnutí a se zatajeným dechem, dokud si není jistá, že ji nikdo nesleduje. Kdo by ji také sledoval? Ostatní mají oči jen pro svět dole pod vlnami, na nic jiného nemyslí, nic jiného nevnímají. Přesto však čeká. Chce mít jistotu, že je tu sama. Už jich má dost, nebaví ji žít jen nekonečným tancem moře.

Vlny, které svým vynořením vyvolala, už se utišily a vodní hladina je znovu jako zrcadlo. Modř nebe se zrcadli v modré vodě a obě barvy se násobí svým spojením. Na okamžik se zamyslí a zasní. Poprvé spatří svůj vlastní obraz. Překvapí ji její vlastní krása, okouzluje ji nikoli z marnivosti, ale jako nový objev.

Zahledí se do odrazu svých očí, které připomínají studánky. Vztáhne ruku, aby se dotkla bytosti, která na ni hledí z vodní hladiny. Lekne se, když sáhne do vody a její obraz se rozvlní a zmizí.

V úleku si uvědomí, že tu není tak sama, jak si původně myslela. Obyvatelé moře ji sice nechali na pokoji, vzdušné bytosti se však mezitím přikradly docela blízko k ni a sledovaly ji s posměšným zájmem. Najednou cítí, jak ji vzduch studí na schnoucí kůži, a zatouží po konejšivé náruči moře a spřízněných tvorů.

Čtyřka pohárů představuje soustředění na sebe, introspekci, přílišné zahledění do sebe sama a vlastního snění. Přestáváte vnímat cokoliv kolem sebe a svět vám připadá šedivý a nezajímavý. Pokud se vám však podaří odtrhnout zrak od vlastního obrazu, zjistíte, že vnější svět vám má co nabídnout.