Královna Holí

Obklopuje ji mihotavá záře liščích kožichů, které se míhají sem a tam mezi stíny kolem ní. Lišky ji sledují spolu s ostatními obyvateli lesa, které přivábil zvuk harfy. Královna hraje a přitom září v poledním světle. Podobá se bílému plameni, z něhož vyzařuje hřejivé teplo její duše. Její prsty tančí mezi strunami a paže objímají strom, jenž je jejím posluchačem v podobě dryád, a zároveň nástrojem i živou holí.

Královna holi je oddaná a obětavá, půvabná a okouzlující. Má stále dobrou náladu a radost. Ví, co obnáší role královny, a hraje ji dokonale s klidnou jistotou. Je zvyklá být středem pozornosti a ví, že to patří k jejímu postavení. Působí sebejisté a vyvolává dojem, že všechno zvládne a s každým si poradí. Není v tom domýšlivost, ale jednoduché pochopení a správné posouzení jejích dovedností a schopností. Svého kouzla by snadno mohla zneužít k podvádění a manipulaci. Má se však na pozoru, aby takovému pokušení nepodlehla.

Jakmile se královna objevila, celý svět okouzlený její podmanivou osobností se ztišil, aby jí naslouchal, sledoval ji a koupal se v její záři. A zatímco její ruce tančí na živé harfě v trylcích, kadencích a glissandech, královna svou hrou předává bohatství svého života.