Léčení odpuštěním
Odkud se bere energie?
Všejednota = Bůh = Energie.
To znamená, že energie k nám přichází z Všejednoty, od Boha. Dostává se nám jí právem zrození. Nejvnímavější jsme ve spánku, protože tehdy je naše duše čistá. Na nás samotných záleží, jak s touto energií naložíme - rozmnožíme ji, nebo zničíme?
Zamyslete se nad svým životem. Kolik je v něm událostí, na které vzpomínáte a hřeje vás to na duši, a kolik je takových, ze kterých vám je na duši těžko? A teď si představte, že s každou touto událostí jste spojeni neviditelnou nití neboli energetickou vazbou. Kolik je bílých - pozitivních a kolik černých - negativních!
Jedny události sílu přidávají a druhé ji odebírají. Říká se jim napětí z každodenního života neboli stresy. Je všeobecně známo, že existují nemoci vyvolané stresy, ale dokážete uvěřit tomu, že všechny nemoci jsou podmíněné stresy?
Jednoduchý příklad: kdysi v dětství vám někdo řekl špatné slovo. A nyní, pokaždé když:
- vám ho říkají,
- nebo vy sami ho říkáte,
- nebo ho před vámi někomu říkají,
- nebo dokonce slyšíte z obrazovky, jak ho někdo pronáší nebo říká někomu jinému,
toto slovo přijímáte doslova jako svůj osobní problém, protože se tím znovu spouští původní negativní spojení. Nebo ještě názorněji - do vaší číše trpělivosti pokaždé spadne kapka, až do té doby, dokud číše nepřeteče.
Čím je pocit negativnější, tím je kapka větší. A loužička, která přetekla přes okraj - to je nemoc. Čím je louže větší, tím je onemocnění závažnější.
Při takovémto výkladu musí být jasné, proč z jednoho slova může být infarkt. Infarkt nebo jakékoli jiné onemocnění je překročení kritické hranice, je to poslední kapka, kterou číše přeteče. Zde se setkáváme s materializací energie. Z podobné situace lidé obyčejně dělají závěr - kvůli někomu ten či onen dostal infarkt. Poté následuje odsouzení okolí "viníka", jinými slovy k negativitě (infarkt) se přidává ještě hromada další negativity (nenávist, touha po pomstě). Může se v takovém případě nemocný z infarktu zotavit? Nemůže!
Vysvětlíme si situaci ještě na jednom prostém příkladu.
Stojí čtyři lidé a na někoho čekají. Najednou jeden z nich řekne: "Hlupáku." Ti tři to slyší. První začíná polykat slzy, myslí si, že řečené se týká jeho. Druhý přemýšlí: "Proč to řekl? Co jsem mu udělal? A co když..." atd. A napětí pravděpodobně vzroste. Třetí se začne smát. Jeho se to netýká. Člověk ve skutečnosti toto slovo vyřkl mimoděk, protože si vzpomněl na něco svého.
Co se stalo? Dva lidé sami od sebe bezdůvodně vytvořili negativní spojení a spustil se řetězec stresu. Kdo byl dobrý a kdo špatný? Dobrý byl třetí, protože si stres nevytvořil.
Existuje vůbec absolutně dobré nebo absolutně špatné? Ne, všechno je relativní. Co je dobré pro jednoho, je špatné pro druhého. Závisí na tom, jak hodnotím situaci já. Nehledejte viníky a vězte - všechno začíná ve vás samých. Když je mi špatně, tak jsem si já sám vybral to špatné v sobě.
Podobné k sobě přitahuje podobné - to je vesmírný zákon. Pokud se ve mně uhnízdí strach, že onemocním, tak onemocním. Když se bojím zloděje, objeví se. Bojím-li se, že mě podvedou, přitahuji k sobě podvodníky. Je-li ve mně zloba, závist, pocit viny, zklamání, lítost, přitahuji k sobě zlobu, závist, pocit viny, zklamání a lítost.
Takže: je-li člověk nemocen, už do sebe přijal špatné, a tím způsobil zlo svému tělu.
Špatná myšlenka, která se ve mně skrývá, vždy působí zlo a ospravedlňování moje tělo nepotřebuje.
Existuje jediná možnost, jak se osvobodit od špatného. JAKÝM ZPŮSOBEM?
ZA POMOCI ODPUŠTĚNÍ!
Negativní spojení se rozpadne, řeknu-li:
Odpouštím ti to, co jsi mi udělal.
Odpouštím si to, že jsem do sebe přijal špatné.
Prosím za odpuštění své tělo (orgán) za to, že jsem mu tím uškodil. Mám rád svoje tělo (orgán).
Když jsem někomu provedl něco špatného (a to i v myšlenkách), prosím ho za odpuštění. Odpouštím i sobě za to, že se tak stalo.
Pochopili jste to správně? Osvobodit se znamená odpustit oběma koncům spojení
ŠPATNÉ -- 1 -- JÁ -- 2 -- MOJE TĚLO
Já - to je moje Duše. Moje tělo je - Moje.
První vazba (1) mezi mnou a špatným. Druhá vazba (2) mezi mnou a mým tělem. Obě je možné uvolnit - osvobodit, pokud to budu chtít doopravdy.
Člověk musí skládat účty za své skutky. Všechno, co dělám jinému, se mi vrací zpět dvojnásobně: dělám dobré - dostávám ho zpět dvakrát; dělám špatné - dostávám ho zpět také dvakrát. To, že člověk, když udělá něco špatného, upadne a zlomí si kost, je jen drobný trest za drobný přečin. A to měl štěstí, že trest následovat ihned. Za velký hřích přichází odplata později, někdy až v dalším životě. Kdo si stěžuje na svůj těžký osud, nechť si uvědomí, že je to vykoupení za hříchy minulého života. Když člověk udělá nějaký špatný čin neúmyslně, přijde trest, ale pokud to uděláte, uvědoměle a záměrně, následuje pořádná odplata. V dnešní době je obzvlášť rozšířeno především klení, nadávání, proklínání, škodolibost, zločinnost. Trest čeká, až přijde jeho čas.
Opakuji ještě jednou: za příčinou nevyhnutelně následuje důsledek. Nehněvejte se na ty, kteří páchají zlo, hněvem si škodíte. Dříve nebo později je samotné trest nemine.
Pokud prosíte o odpuštění za hříchy ze svého minulého života a odpustíte si, že jste to až dosud neudělali, můžete se od hříchů z minulého života osvobodit. Problém je v tom najít jasnovidce, který by se na předcházející život podíval.
Ideální je takový stav, když člověk myslí dopředu, ne dozadu. Je třeba špatnosti nedělat, a pokud jsme bezděčně něco provedli nebo dokonce jen mysleli, ihned prosit za odpuštění. Není možné žít v naději, že napravíte chyby svého minulého života později s pomocí někoho druhého. Co můžete udělat dnes, neodkládejte na zítřek.
Odpuštění v myšlenkách působí stejnou silou jako odpuštění vyřčené nahlas. Činnost mysli mi umožňuje odpustit všem nezávisle na čase a vzdálenosti. Včerejší den je od odpuštění stejně daleko jako dětství nebo minulý život.
Když odpouštím celou duší, spojení se uvolní ihned a úplně. Pokud umím koncentrovat svoji mysl, je třeba to opakovat, dokud neucítím, že tento problém pro mě více neexistuje.
Z výše uvedeného jste už zřejmě pochopili, proč se nelze nikdy ptát: "Vždyť on je vinen, proč já musím odpouštět?" Musíte, protože vám to dělá špatně. A on možná ani nic špatného neudělal, špatné je to jen z vašeho pohledu.
Jaký je největší hřích na světě? To, že člověk neumí odpouštět!
Odpuštění nelze chápat primitivně. Když je mi špatně, musím se zeptat sám sebe: "Proč je mi špatně? Co mi způsobuje zlo?"
Příklady:
1. Lidé se mezi sebou hádají a to ve mně vyvolává špatné pocity.
- Odpouštím vám, že mi svou hádkou děláte špatně.
- Odpouštím si, že jsem to do sebe přijal.
2. Někdo onemocněl a já z toho mám úzkost, je mi hrozně.
- Odpouštím nemocnému, že mi svou nemocí způsobil bolest.
- Odpouštím si, že jsem ji do sebe přijal.
Člověk na sebe vzal povinnost znepokojovat se. Ten, kdo o druhého nemá starost, jako by vůbec nebyl člověk. A znepokojení a obavy - to je negativita. Takže je třeba osvobodit se od znepokojení a obav i od jimi vyvolaného špatného. Při léčení dětí je takové odpouštění ideální. Odpuštěním uvolním mezi sebou a dítětem vzniklé negativní spojení, které nás oba vysilovalo. A zápal plic přejde za tři, čtyři dny bez léků.
3. Někdo zemřel.
- Odpouštím zemřelému, že mi svou smrtí způsobil bolest.
- Odpouštím si, že jsem ji do sebe přijal.
Takto obyčejně napravujeme svou chybu, protože jsme neosvobodili ducha zesnulého. Dobré děláme jak sobě, tak zemřelému. Truchlící velmi často onemocní, protože pláčem dělají špatně duchu zesnulého. Duch chce a musí být svobodný. Člověk, který zemřel, zemřít chtěl. Chtěl na svobodu. Smrt je příjemný prožitek. Všichni, kteří prožili klinickou smrt, to mohou potvrdit.
4. Někdo dělá dobro, já to vím, ale nelíbí se mi to. Já teď jeho dobro nepotřebuji. Pro vykoupení své karmy potřebuji nyní právě to špatné, které mám. Dělat všechno za druhého znamená dělat mu špatně. Nelze ho připravit o životní zkušenosti.
- Odpouštím ti, že mi svým dobrým skutkem děláš špatně.
- Odpouštím si, že jsem to do sebe přijal.
Podobná situace často vzniká ve vzájemných vztazích mezi rodiči a dětmi.
Nejraději ze všech má člověka rádo jeho dítě. A nejvíce bolesti působí dítěti jeho matka. Proč? Důvod je prostý.
Dítě zná svou matku lépe, než se zná matka sama. Během devíti měsíců ji nepřetržitě pozoruje. Je to čistý duch, všechno ví, všechno vidí, všemu rozumí. Avšak jeho matka ne. Během posledních generací většina matek neuměla dokonce ani komunikovat se svým ještě nenarozeným dítětem jako s živým člověkem. A najednou se dítě narodí. Začne slyšet, co matka říká, a vidí, co matka dělá. Tyto kardinální rozdíly vyvolají rozštěpení duše dítěte a vznik negativních spojení. Poté následuje shromažďování negativního. Přesto nemáme žádné právo obviňovat svou matku, jelikož jsme si ji za svo u matku sami vybrali, ještě když jsme byli ve světě duší, a tam jsme pocítili potřebu přijít na Zemi a vykoupit svou karmu (dluh osudu). Jedině tato matka je pro mě vhodná. Jedině pomocí těchto těžkostí, které překonávám, jsem-li dítětem této matky, mohu odčinit svou karmu.
S otci je to stejné.
Odpusťte svým matkám a otcům všechno, i ty nejmenší maličkosti, dokonce i tehdy, když už se odebrali na onen svět. Jste jich hodni. Je to i vaše karma, nejen jejich.
Pokud někdo nepochopil toto vysvětlení, doplním následující.
Člověk je duchovní bytost, která se vtěluje na Zemi taková, jak vidíme sami sebe, aby získala vykoupení za své hříchy. To špatné, co nyní děláme, budeme přicházet odčiňovat znovu a znovu, pokaždé se vtělujíce do nového těla, které opotřebujeme, a ono se poté v prach obrátí.
S událostmi z minulých životů jsme rovněž spojeni energetickými vazbami. I ty je možné pomocí odpuštění uvolnit.
Většina dnešních lidí mívá ještě stres z narození. Embryo i novorozenec je čistá duše. Před ním musí dospělý pociťovat posvátné rozechvění, chránit ho a milovat. A ve skutečnosti?
V těhotenství se matka zabývá čímkoli jiným, jen ne božskou, moudrou a jemnocitnou bytostí. A jak často váhá - rodit, nebo jít na potrat? Teď si představte, jaké byste prožívali zoufalství, kdybyste věděli, že vaše matka právě zamýšlí vaši smrt. Ale plod to přece vidí.
Nakonec přijde okamžik porodu. Matka sténá kvůli svým bolestem, porodní asistentka pospíchá kvůli své práci, lékař řeší svůj problém - jaký medikament použít. A dítě přemýšlí a prosí: "Mějte mě rádi, prosím, tehdy pro mě bude lehké přijít na svět. Bez lásky jsem nemohoucí stejně jako vy, kteří se bojíte bolesti, spěcháte a ustaraně pobíháte."
V tomto období vznikají zárodky všemožných stresů. Když s dítětem budete každý den alespoň chvilku hovořit, bude to znamenat, že není opuštěné, odstrčené, že ho mají rádi, chrání ho a podporují. Dítě už není vystrašené a neprotestuje. Je to vyšší duchovní bytost, které chybí jen zkušenosti z materiálního života - to, co snižuje duchovní hodnotu dospělého.
Takže všechno začíná od matky! A od otce! Poproste své dítě za odpuštění za to, že jste je nedokázali opatrovat a milovat tak, jak to potřebovalo. A odpusťte si, že tomu tak bylo.
Dítě! Odpusť svým rodičům tyto nedostatky.
Postavení dítěte je třeba vysvětlit a zvlášť zdůraznit. Je-li někomu těžko, tak dětem. Jejich štěstí spočívá pouze v tom, že do sebe nepohlcují světové zlo, jsou chráněny čistotou. Světové zlo je jim, bohužel, sdělováno přes rodiče. Je typické, že rodiče obviňují společnost, školu a podobně, že jejich dítě je nevyrovnané, plačtivé, má sklony k depresím. Na tom všem je zrnko pravdy. Nicméně duševní trauma dítěte začíná doma. Když se večer matka vrací z práce unavená, ve špatné náladě a dítě se jí nechtěně připlete pod nohy, dostane pohlavek. A právě tím matka způsobí dítěti duševní ránu. Fyzická bolest je ve srovnání s tím maličkost.
Kdo z vás poprosil dítě za odpuštění a vysvětlil mu, že ne ono, dítě, se provinilo, ale já, která jsem přišla z práce podrážděná po těžkém pracovním dni? Dokonce i dítě, které ještě neumí mluvit, tomu bude rozumět správně - matka je taková, jaká je. Říká to, co je, a chová se v souladu s tím, co je. Dítě nepotřebuje přikrášlený obraz světa. Dítě potřebuje pravdu. Když prosíme za odpuštění, jsme čestní.
Dítě potřebuje jak matku, tak otce. Má rádo oba, jelikož si je samo vybralo. Když je ale jeden z nich alkoholik, v rodině vznikají konflikty. Zcela obvyklá je situace, kdy "dobrý" rodič začne očerňovat před dítětem "špatného". Z důvodu poučení, říkají. Špatný se stává velmi špatným. Velmi špatný rodič začíná nenávidět dokonce i svoje dítě. A v dítěti se uhnízdí strach. Magie strachu je mocná. Nikdy nezapomínejte, že každému onemocnění dítěte předchází stresová situace, dokonce i chřipce a dalším virovým onemocněním. Virus napadne jedině toho, jehož tělo je oslabeno stresem. Chronickými onemocněními trpí děti, které stále pociťují stres (často je to syndrom strachu z rodičů). Například noční pomočování, vypadávání vlasů, angíny...
Neříkejte, že... moje dětství bylo podstatně neklidnější než život mého dítěte. Dítě není vaše! Jeho potřeby se od vašich liší, jeho životní zkušenosti jsou jiné. Ke zvýšení negativního podkladu celého světa se připojuje osobní negativita každého z nás a naše dítě prostě nemá sílu to vydržet.
Když pocítíte, že situaci je třeba napravit, začněte od sebe. Chcete-li vědět, co máte dělat, je-li váš manžel alkoholik, tak vězte, že alkoholismus vzniká z komplexu méněcennosti. Začněte odpuštěním a poproste o odpuštění dítě za to, že jste před ním špatně mluvili o matce nebo o otci. Odsuzovat je lehké, pochopit těžké.
A vaše konflikty doslova jako mávnutím kouzelného proutku začnou mizet.
Ne obviňovat je třeba, ale odpouštět.
Odpouštět se dá i událostem - úrazům, haváriím, pádům, operacím a tak dále.
Odpouštět se dá také emocím - bolesti, strachu, zklamání, pocitu viny, pocitu nebezpečí, špatným předtuchám atd.
Odpustit můžeme i ten nejhorší rys charakteru. Dokonce i páteř nebo jednotlivá malá nemocná část páteře se srovná snáze, když ji poprosím za odpuštění za to, že pádem nebo těžkou prací jsem ji poškodil. A odpustím si, že se to tak stalo. Tak se přeruší negativní spojení, které křiví moji páteř, a obratel se ochotně vrátí na své místo. Dal jsem mu svobodu. Obratel, jenž má vědomí, stejně jako jakýkoli jiný orgán nebo buňka mého těla, se uchyluje na správné místo. Odpustit se dá každému obratli jednotlivě. Pokud vím, že je poškozen jeden konkrétní obratel, hovořím konkrétně s ním. A on sly&scar on;í.
Každý člověk je neopakovatelný. Každý orgán v těle v sobě skrývá stres, jenž je danému člověku vlastní. Zbavit se můžeme všech stresů, ale v takovém případě se musíme obrátit o pomoc k jasnovidci. Chceme-li toho dosáhnout samostatně, zeptáme se sami sebe: "Co mě právě teď trápí?" a odpustíme tomu, co nás trápilo. Zeptáme se znovu. Tak to může pokračovat velmi dlouho. Dnes si sotva někdo může stěžovat na nedostatek stresů.
OTÁZKA: Co dělat, abychom se vyhnuli stresům?
ODPOVĚĎ: Odpustit předem!
Například: musím jít do nepříjemné společnosti. Říkám: "Již předem vám odpouštím, pokud chystáte ve vztahu ke mně něco špatného, a odpouštím sobě za to, že v mé duši ještě zůstává místo pro to špatné. Mám vás rád, ale mám rád také sebe."
Mým osobním problémem je, zda to udělám ze všech sil své duše nebo ne. Podobným způsobem je možné uzavírat velké pracovní smlouvy. Odpuštěním předem se též podařilo předejít konkrétní havárii.
OTÁZKA: Co dělat, když druhého člověka až dosud pokládám za tak provinivšího se, že nemám sílu mu odpustit?
ODPOVĚĎ: Začněte tím, že poprosíte o odpuštění sami sebe za to, že jste do sebe přijali špatné, způsobené někým jiným, a tím jste ublížili svému tělu. Odpusťte si, že se to stalo.
To ulehčí vaší duši a zjednoduší další odpuštění.
Odpuštěním se otevírám pro dobro, věřím v existenci dobra a umožňuji duchům, kteří mě ochraňují, aby mi pomohli.
Pochopili jste, proč vás nejednou učili říkat: "Mám tě rád"?
Láska je nejpozitivnější cit, obsahuje v sobě všechno dobré. Proto je přirovnávána k Bohu. Oblíbíme-li si nemoc - negativitu, přidáváme tím do ní lásku - pozitivitu. Negativita se sníží. Čím více je lásky, tím méně je negativity. Nakonec zmizí. Vyzkoušejte to.
Řekněte nemocnému místu: "Mám tě rád." Spočítejte, kolik slov "mám rád" potřebuje vaše nemocné místo. Přesně tolik, kolik mu dlužíte lásky.
Dále už své chyby neopakujte. Mějte rádi své tělo, tehdy ve vás bude více pozitivního. Blahodárným vlivem na své okolí dokážete udělat lepší celou Zemi, celou Všejednotu. Váš vklad je malý, budiž. Chcete-li, aby k vám přišla láska, každému protijdoucímu, dokonce i tomu nejvíce opovrhovanému, říkejte z celého srdce: "Mám tě rád." Všechno, co děláte, se k vám vrátí dvakrát. Vaše duše bude přeplněna láskou. Vždyť podobné k sobě přitahuje podobné...
- z knihy Duševní světlo (1.díl z osmidílné řady Odpouštím si), Luule Viilma
