O lásce
- z knihy Miluji tě..
Miluji tě. Říkej to pokaždé, kdy můžeš: každé ráno jakmile se probudíš a večer před tím, než zavřeš oči.
... Jsi poctivý a věrný muž pevného charakteru, máš svou důstojnost a dodržíš slovo, které dáš. Spojila tě s ní láska a díky té jste oba našli své vlastní naplnění v druhém.
Nejsi pán. Jsi přítel, druh na cestě životem, jsi tím, kterého miluje, stejně jako je ona tou, kterou miluješ ty.
Říkej jí to všemi odstíny hlasu. Je to magická věta, která otvírá každé dveře. Nebuď lakomý! Nestačí myslet si to, je třeba to říci, opakovat nebo i křičet, když je zapotřebí. Nedej se zadržet svou ostýchavostí, pýchou nebo nepříznivým rozpoložením duše.
Nikoho neunaví do nekonečna opakované: miluji tě!
Nezapomínej na vzácnost své milované: je to jedinečná bytost, která na zemi nikdy předtím neexistovala a nikdy potom existovat nebude.
Jestliže je tvá láska plně opětována, uvědom si, jaký máš poklad a jaké štěstí!
Varuj se nebezpečí, že bys takové jmění mohl ztratit nebo třeba jen poškodit. Miluj ji více než svůj vlastní život. To, co děláš pro ni, děláš pro sebe samého, protože láska z vás učinila jedinou bytost.
Řekni jí každý den něco hezkého. Vyjádři jí svůj obdiv, že dobře vypadá, umí se vkusně obléci, všimni si, když má nové šaty a pochval jí je, oceň také, když si na sebe vezme něco trochu rafinovaného s tajným úmyslem líbit se ti...
Buď romantický! Každá žena, i ta největší feministka, má ve svém srdci potřebu prožívat vášnivou, romantickou lásku. Je to přirozená součást každé lidské bytosti, k níž patří touha po štěstí a po citovém naplnění.
Nejprve si získej její srdce a její mysl; později přijde i sex, v pravé chvíli a tím nejpřirozenějším způsobem, spontánní, čistý a úplný. Získáš-li srdce a mysl, získal jsi všechno!
V každodenních záležitostech s ní spolupracuj! Vhodnou pomocí ze své strany nemůžeš nic zkazit.
Nepromarni žádnou příležitost vyjádřit jí s hřejivou upřímností pocit rozkoše, který v tobě vzbuzuje, sympatii, kterou k ní cítíš, krásu, kterou v ní nacházíš, úctu, kterou k ní máš pro její moudrost a inteligenci. Uvidíš, jak se její oči rozzáří štěstím a vděčností. Její srdce nebude moci jinak: naplní se pohnutím a stále obnovovanou a vzrůstající láskou k tobě.
Zůstaň jí věrný! Jestli ji miluješ a budeš lásku rozvíjet, nikdy tě nebude unavovat. Tvá milovaná více než dostatečně naplní každou tvou intimní potřebu lásky.
Mluv s ní o věcech, které ji zajímají a udržují váš rozhovor stále živý.
Neopomeň upřímně ocenit její schopnosti: to, jak umí připravit jídlo a prostřít stůl, námahu, kterou vynakládá, její trpělivost, obětavost, její úspěchy v práci a také sympatii, kterou umí vzbudit, když baví hosty...
Ochraňuj ji, získej si její plnou důvěru tak, aby se ti mohla svěřovat i se svými nejintimnějšími problémy, které ji znepokojují a mohou v ní vzbudit úzkost nebo depresi.
V mezích možností se snažte společně najít řešení pro její i tvou vnitřní spokojenost; bude to ku prospěchu oběma.
Udržuj svůj láskyplný vztah stále živý! Vymýšlej nové a nové podněty, aby ses vyhnul všemu bezbarvému a nudnému, aby nedošlo k zevšednění vašeho vztahu. Dokaž se nadchnout i pro tu nejmenší věc!
Měj pro ni často přichystány malé pozornosti. Stačí nějaká maličkost, třeba pouhá luční květina. Svazek přátelství nebo lásky neposilují velké dary, ale projevy malé, stálé pozornosti a nevýslovná radost, kterou zakoušíme, když vidíme, že náš vyvolený nás miluje a myslí na nás.
Tvá žena je součástí tebe samého. Měj tuto skutečnost stále na mysli! Řešení neshod a nepříjemné diskuse ponech na chvíle, kdy jste daleko od indiskrétních pohledů a cizích uší.
Nestyď se projevovat jí během dne své city. Něžnosti, polibky a objetí milovaného muže potěší ženu vždy, i ve chvílích, kdy se zdá zcela zaneprázdněna.
Možná, že se bude trochu příkře bránit, ale v nitru bude cítit uspokojení... Proto nešetři malými pozornostmi!
Když jdete na procházku, drž ji za ruku a buď pyšný, že ji máš po boku.
Miluješ-li svou ženu více než vlastní život, bude se ti zdát, že když ji objímáš, držíš v náručí celý svět.
Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí...;
který je dost statečný na to, aby se bál.
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce
Kde může ucítit tvé teplo a spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních
Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co
spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství,
které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu
A nechej to vše odejít
Vciť se do bříměte jeho předků
A věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu
A věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv
Neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti
V hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti
Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže
Aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce,
plula v lůně Země
A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně…
Shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich mouder
Naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce
A přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu, smí být ukonejšen
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce
Pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu
Jen abys jej vlákala… do sítě destrukce
Kde vládne chaos a nenávist
Horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři
To není ženské, to je pomsta
Je to jed překroucených linií
Jed zneužívání po celé věky, znásilňování našeho světa
A to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule
A zabíjí nás to všechny
A ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala
Nyní mu ukaž pravou matku
Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce
Doutnající v jádru Země
Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš,
že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria
Plač pro něj sladké řeky
Krvácej to vše zpátky domů.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný
Miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti
A děkuj mu za příležitost
Když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy
Měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti
Dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě
Klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí
I když tě předtím tisíckrát pustili
Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama
A splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho
A na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována
Silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy
Neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš
Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce
Miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera;
od prvního chlapce, kterého jsi políbila,
Až po toho posledního, kterého jsi oplakala
Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést
Dar muže, který stojí před tebou teď
A najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící
Semínko, kterému můžete dávat vláhu
A nechat tak spolu vyrůst novému světu
Odpuštění
Odpouštění a promíjení připomíná shovívavost. Někdo mě udeří a mně nezbude nic jiného než odpustit. Musím odpustit i svým nejhorším nepřátelům. Odpouštění není ponižování ani snaha učinit se bytostí bezbrannou, naopak - chce tě osvobodit z ...moci lidí, kteří tě zraňovali a uráželi. Odpustit znamená vlastně pustit nepřítele, kterého už držím, a tak jej mám ve své moci. Škrtnout mu jeho dluh.
Při odpuštění není třeba potlačovat vlastní city; odpuštění stojí až na konci: přichází po hněvu, ne před ním. Abys mohl promíjet, musíš nejprve připustit bolest, kterou ti ten druhý připravil, ale neměl by ses ve své ráně vrtat, jinak bys zraňoval sám sebe. Potřebuješ si tudíž bolest nejen uvědomit, ale i rozzlobit se. Nech v sobě stoupat hněv proti tomu, kdo tě zranil, protože je silou, která tě bude distancovat od toho, kdo tě zranil; pomůže ti vyvrhnout ze sebe toho, kdo ti ublížil.
Teprve když ses ho zbavil, budeš si umět říct: "Nu, i on je jen člověk. I on je jen poraněné dítě."
Snad si myslíš: však on ten druhý dobře ví, co činí, když mě zraňuje, když ve mně vyvolává pocity viny, když svou kritikou tvrdě odkrývá má citlivá místa. Samozřejmě ví, co dělá! Ale neví, co ti tím skutečně působí. Je natolik zajatcem vlastní povahy, svého strachu a zoufalství, že ani nemůže jinak. Musí tě ponížit, protože mu nezbývá nic jiného, chce-li věřit ve svou velikost. Protože je sám "zamindrákovaný", musí umenšit druhé pod svou úroveň. Jakmile začneš takhle smýšlet, nebude už mít nad tebou nikdy žádnou moc. Teprve poté, co ses svým hněvem osvobodil z jeho moci, jsi schopen vskutku odpustit. Pak pocítíš, jak ti odpuštění udělá dobře, jak tě definitivně osvobodí z moci těch, kteří tě poranili.
Často trvá dost dlouho, než to dokážeme. Nepotlačujme své city. Jestliže tě opětovně zraňuje tvůj otec, distancuj se od něho a k tomu právě potřebuješ svůj hněv. Možná musí tvůj hněv ještě narůst, aby tě už otec svým autoritářstvím a deptáním nedosáhl. Pokud v tobě jeho zraňující nůž ještě vězí, nemůžeš odpouštět, protože tím by ses jen ještě více zraňoval a rozdíral svou ránu - a to by byl masochismus. Nejprve musíš toho druhého ze sebe dostat. Teprve pak můžeš skutečně odpustit. Prominout dříve by znamenalo jen vzdávat se sebe samého, odevzdávat se do zlého osudu. Pak ale musí nastat okamžik, kdy je skutečně nutno odpustit. Mnozí lidé se nemohou vyrovnat s těmi, kteří jim ublížili, protože jim nikdy neodpustili. Odpuštění tě osvobodí od ran, které ti zasadili lidé - a nakonec je zacelí.
V jednom kurzu jsem vyzval jeho účastníky, aby si představili tři lidi, kteří jim ublížili, a pak jim po pocitu bolesti a rozhořčení odpustili. Velmi intenzivně jsem cítil, kolik lidí ještě zápasí se starými ranami a vrtá se v nich. Ti by potřebovali anděla odpuštění, aby se jejich rány zacelily, a aby se tak osvobodili od těch, kteří je stále ještě deprimují. Neodpuštěné urážky ochromují, vysávají energii, kterou potřebujeme pro život. Mnozí se neuzdravují jen proto, že to nepřenesli přes srdce a neodpustili. Anděl odpuštění ti ale poskytne čas - nechce od tebe více, než na co stačíš.
Není lidského soužití bez odpuštění. Protože ať chceme či nechceme, budeme se vždycky zraňovat. Budeme-li si vzájemná zranění stále účtovat, dostaneme se do bludného kruhu. Jestliže je bez přemýšlení přeskočíme, budou v nás plodit hořkost a agresi a ta z nás při nějaké příležitosti vyvře v podobě výčitek, kritiky a nevraživosti. Jednou to tomu druhému oplatíme a jedna vina zplodí další. Odpuštění bludný kruh odplaty přetne. Pročistí atmosféru, a tak umožní i nám, zraňovaným a zraňujícím, lepší lidské soužití.
(Anselm Grun - "Poselství shůry")
Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena," řekla mu.
"Nerozumím!" řekl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš."
Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?" ...
"Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?"
Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si.
Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za ......všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla.
Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska....
Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy!
Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou...
Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA ...
LÁSKA...
"Všichni po ní toužíme, všichni si ji žádáme, ale málokdo ji opravdu poznal…
Pravá LÁSKA je bezbřehá, oceánská emoce, prosycena křišťálově čistou energií. Ona jediná nesoudí. Ona jediná se ve své plnosti zrcadlí ve všem, co jest, protože vše obsahuje.......
JE VŠÍM. VŠE MILUJE, VŠE JE PRO NI DOKONALÉ tak, jak to jest. LÁSKA je vnitřním barometrem, ukazatelem, na čí straně člověk stojí. LÁSKA zrcadlí jen LÁSKU.
LÁSKA se LÁSKY nebojí, nevyvolává emoci strachu, podle toho poznáme, jaké síly námi vládnou.
Cítí-li Duše STRACH, je zřejmé, že není plně v LÁSCE. Je to totiž Ego, co se tak úpěnlivě brání zániku své moci nad námi.
LÁSKA nemá potřebu druhé napravovat, opravovat jejich chyby, ona je soucitně objímá, ač si jich je plně vědoma…
LÁSKA je úplné odpuštění, vlastním příkladem volá všechny za sebou. Její síla není v odmítání a oddělování, ale v přijetí a Jednotě. Ona je v Pravdě alfou i omegou, miluje stejně prostor nebe i pekla… Nevnímá v tom rozdíl.
Pravá LÁSKA zůstává vždy LÁSKOU, nemiluje „VÍC“ nebo „MÉNĚ“. Prostě MILUJE, nepřetržitě VŠE prostupuje a udržuje ŽIVOT. Nepřetržitě tvoří ŽIVOT. JE ŽIVOT.
Bez LÁSKY není života, bez LÁSKY je totální DESTRUKCE, zánik…
O LÁSCE už bylo tolik řečeno,, tolik napsáno, ale LÁSKU nelze dostatečně vyjádřit slovy, nelze ji zachytit v symbolech, pouze osobní, plně prožitý PROŽITEK nám může LÁSKU v Pravdě přiblížit.
Nejlépe však LÁSKU poznáme, když se LÁSKOU staneme."
Pokora
Vnitřní klid a harmonii může ti dát pouze pokora
Když ses narodil/a, otočil/a ses k sobě zády, abys plnil/a očekávání druhých tak, jak tě naučili. A tak jsi začal/a žít jejich život. Abys tak mohl(a činit, musel/a jsi potlačit své touhy a přání. Stal/a ses bezcitným sám/a k sobě.
Když necítíš sebe, potřebuješ něco z vnějšku. Tím jsi závislý/á, manipulovatelný/á. Čím více zatvrdáváš zevnitř, tím více žádáš zvenčí. Čím více požaduješ, tím více to nefunguje.
Proč?
Svůj pohár můžeš naplnit pouze ty sám/a Chceš nalévat druhým, aby oni nalili tobě.
Tím vzniká snaha být dobrý/á a ještě lepší dle druhých. Tím vzniká snaha všechno zvládnout a nezklamat druhé. Tím vzniká přesvědčení "nesmím selhat". Tím vzniká přesvědčení "nesmím polevit". Tím vzniká přesvědčení "musím vše zvládnout sám/a". Tím vzniká závislost. Tím vzniká vlastní bezcitnost. Tím vzniká vlastní bezcennost.
A to je nepokora.
Odpojil/a ses od sebe. Odpojil/a ses od proudu života. Život jsi začal/a řídit pouze hlavou. Život jsi začal/a řídit dle naučných dogmat. Tvá duše, Tvé srdce strádá. A to je nepokora.
Jak se chováš k sobě, tak se chováš i ke všemu a všem okolo sebe. A není v tom výjimka. Bezcitnost pouze bezcitnost plodí. Tvá bezcitnost vytváří bezcitnost k druhým.
A tak život sjednává nápravu. Vše, co v sobě odmítáš, přichází do tvého života. Abys procitl/a. Abys prožil/a. Abys přijal/a. Aby sis uvědomil/a. Aby ses opět začal/a vnímat, cítit.
Každá situace je lékem na tvou bezcinost, proto musí bolet, abys opět pocítil/a.
Bolest přináší léčení potlačeného, odmítaného. Bolest přináší poznání smyslu života. Bolest přináší poznání důležitého. Bolest přináší respekt.
Respekt k vlastní bolesti. Respekt k bolesti druhých. Respekt k životu.
A toto pochopení, přináší pokoru.
Pokora je přijetí sounáležitosti. Pokora je umění přijmout život se vším, co k němu patří. Pokora je přijetí vlastní cesty poznání bez odporu. Pokora je přijetí cesty druhých bez odporu.
A to je skutečná láska, kterou nelze získat od druhých. Je to láska, kterou lze najít pouze v sobě.
A pouze tato láska přináší vnitřní mír a harmonii.
Iva Azar Radulajová
Pokud se cítíš sám, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš zklamán, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš zlomený, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš nestabilní, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš slabý, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš nejistý, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš naštvaný, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš prázdný, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš ztracený, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš neuznaný, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš nehodnotný, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš ustrašený, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš zrazený, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud se cítíš bezmocný, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš. Pokud cítíš marnost, nehledej vně změnu, tam ji nenalezneš.
Pokud se cítíš jakkoliv nepříjemně, nehledej změnu vně, ale pouze v sobě. Ty jsi ten jediný, kdo změnu vytváří. Ve svém nitru hledej vše, co hledáš vně, abys to pak vně mohl nalézt… Jak uvnitř, tak na povrchu.
Pokud cítíš lásku, jsi Tam... Pokud cítíš klid, jsi Tam... Pokud cítíš rovnováhu, jsi tam... Pokud necítíš hranice, jsi tam... Pokud prostě Víš, jsi tam...
Jsi ve svém středu, kde vše vzniká. Nehledej nic vně, tam nenalezneš to, co skutečně hledáš = Sebe. Ty jsi pouze v sobě. Až nalezneš Sebe, pak nalezneš i Vše okolo… Jiná cesta není…
Iva Azar Radulajová
Ten, kdo skutečně rozhoduje, je v Tvém nitru nikoliv ve Tvé hlavě...
Jak tedy?
Zaměř se na cíl a sleduj pocit v hrudi... Sleduj scénáře cesty...
Kde se cítíš dobře, plyne to, tam je Tvůj směr... Tam, kde se dobře necitíš, neplyne to, je slepá ulička...
Vybrat si můžeš cokoliv, protože obojí Ti dá poznání... Třeba i to, že jdeš oklikou... Třeba i to, jak se příště rozhodnout...
Skutečně chceš jít znovu tam, kde se necitíš dobře..? Skutečně chceš jít znovu tam, kde strádáš..? Skutečně chceš jít znovu tam, kde nejsi sám sebou..?
Pokud nechceš, pak vždy víš, jak se rozhodnout...
Tvé srdce ukazuje kudy jít... Tvá hlava rozhoduje jak...
Každý umí něco jiného... Každý má své kompetence, tak jim je ponechej...
Když někdo rozhoduje o tom, co mu nepřísluší, jak to pak může dopadnout...?
Už jsi pochopil...? Každému co jeho jest..
« Andělé BožíDěti »