Osmička Holí

Opírá se o svou poutnickou hůl a krok za krokem kráčí k vrcholu. Po obou stranách cesty na ni svými vějiřovitými listy mávají květiny s kulatými zářivými květy. Vzpomíná si, že kdysi v dětství jim jeden kamarád říkával přáníčka. Trhávali je, rozfoukávali miliony semínek po větru, a tak posílali svá přáni. Čím dále ochmýřená semínka doletěla, tím bylo pravděpodobnější, že se jejich přání splní.

Sehne se, aby si utrhla jeden květ. Foukne, a pošle tak semínka na jejich pouť. Je to konec květiny, která dosud kvetla tak křehkou nadpozemskou krásou, ale zároveň začátek nového růstu. Semínka víří v divokém větru - vydána na milost a nemilost fyzikálním zákonům, ale jejich let má svůj účel daný přírodou spolu s chmýřím. Je jim dáno letět do daleka a pak přistát, zakořenit a vyrůst v novou květinu.

Osmička holí představuje začátek dlouhé cesty k cíli. Veliký úkol, ke kterému jste se zavázali, spěje ke svému splnění díky naději a setrvačné síle.