Páže Pohárů

Noří se do vln a plave ke dnu, aby mohla být o samotě na klidném místě a přemýšlet si.

Má s sebou pohár. Je až po okraj plný zachycené esence slunečního svitu ze světa tak vysoko nad jejím vodním královstvím. Jsou v něm jiskřičky a záblesky, které zanesly na mořské dno kousky zlatých mincí nebo zbloudilé sluneční paprsky, jimž se podařilo proniknout do hlubin. Z jejich jasu se vydestiloval drahocenný obsah nádoby, kterou teď drží v rukou.

Pozvedne pohár k obličeji a cítí z něj vzpomínku na hřejivé teplo, s jakým slunce hladilo hřebeny vln. Sluneční žár stoupá spirálovitě vzhůru vodou a z jeho stop se line klid a mír. Jeho záře ji prostupuje a proniká do jejích představ. Cítí, jak se její mysl nechává unášet představivostí, sní a v duchu vidí neskutečné obrazy.

Páže pohárů je sentimentální. Je to pravý snílek a romantik. Ve světě, který je plný shonu a hluku, touží po nějakém místě a čase, kde by mohlo volně dýchat a těšit se z toho, co se mu v hojné míře nabízí. Naslouchá tichému vnitřnímu hlasu, z něhož zaznívá porozumění a intuice, a rádo by věřilo v nemožné.