Pětka Holí

Zajíc prchá před smečkou jen s nepatrným náskokem. Pádí kolem skal a stromů, prosmekává se pod větvemi. Tlapky se mu střelhbitě míhají v závodním tempu. V žilách mu proudí adrenalin, pulzuje v jeho rudé krvi, kterou větří jeho pronásledovatelé. Ženou se za její prchavou slabou stopou a ta je dohání k horečné zuřivosti. Předhánějí se, šlapou si na paty a vrhají se jeden druhému na hřbet, jak se snaží dohnal kořist. Seskakují z holí a letí vzduchem co nejdál. Každý sám za sebe!

A touto vřavou, tímto klubkem ohnivé hnědých kožichů, se prodírá on. Snaží se ho zastavit, jako by jim dělalo radost, že s ním přicházejí do konfliktu. Hrnou se proti němu a on jako by plaval proti silnému proudu. Svaly i plíce už ho pálí námahou. Čas od času se v něm ozve slabý hlas, který ho vybízí: „Jen si lehni. Nech ten boj, ať se přes tebe přežene, podvol se té vlně". Jenže kdyby to skutečné udělal, ušlapali by ho. Nepolevuje a dál se pevné drží na nohou. Cítí, že i jeho začíná rozpalovat vzrušení z tohoto střetnutí. Razí si cestu zápasícím chumlem živých překážek. Sám si trochu připadá jako zajíc, který se ze všech sil snaží dosáhnout svého nebe.

S Pětkou holí se vám někdy zdá, že vám svět hází samé klacky pod nohy. Jsou to malé překážky, ale když se nakupí, můžou vám připadat nepřekonatelné. Vzchopte se, nechte v těle i mysli působit adrenalin, ať vás probere, a postavte se čelem k výzvám osudu. Nepropadejte beznaději, ale naopak zvyšte své úsilí, abyste jimi zdárně prošli. A vězte, že překážky ve vás umí probudit dosud netušené schopnosti.