Poustevník

Je to hledající, který se otočil zády k vřavě, světlům a lákadlům světa. Mihotavé světlo hvězd se ve městech ztrácí v oslňujícím pozlátku života.

Poustevník si bere lucernu. Moudrá žena mu prozradila, že je v ní ukryt kousek hvězdy, která zná cestu domu. Osamělý paprsek světla ho vede daleko nad údolí, vysoko nad jezero, jehož hladina je jak tekuté zrcadlo. Cestu mu osvětluje hvězdná lucerna, poustevník však neví, kam jde, neboť světlo sahá vždy jen o krok napřed.

Šplhá na vzdálený vrcholek, který ční vysoko nad kouřovou clonou světa lidí. Zastaví se a zaznamená kořeněnou vůni vzduchu. Neví, že to, co postrádá, je čistota, dokud se jí poprvé nenadechne. Jako by jeho tělo po tom celou dobu prahlo a bez tohoto dechu života už dál nemohlo žít. Na stejném místě byli před ním už jiní, ale jejich stopy odvál čas. Je v povaze tohoto místa, že každému připadá, jako by tu byl první, a nikdo další sem nepřijde, dokud předchozí návštěvník nebude zapomenut.

Je to dlouhá pouť a během cesty jeho oči nakonec přivyknou tmě divočiny. Nechává za sebou vzpomínky na město. Hvězda v jeho lucerně září jasným a palčivým svitem a její sestry na nebi víří v radostném tanci.

Význam: Sebezpytování, vyhledáváni samoty, odtažení se od světa, poskytování nebo přijímání vedení. Poustevník je inspirativní přítel a učitel a jeho pomoc dokáže osvětlit tajemství vlastní mysli. To, co bylo až dosud skryté a záhadné, se může vyjasnit, když si na danou situaci správné posvítíme. Potáplice, prchavé stíny v noční tmě, klouzavým letem tichých křídel přetínají horizont. Jsou symbolem klidu a míru a jejich tajemné a trochu strašidelné volání, které se ozývá nad vodami, nese tíhu starodávné moudrosti. Potáplice získaly uznání za hlubokou znalost oblohy, vod a lesů a často jsou vidět na čelenkách indiánských náčelníků.