Promluva archanděla Michaela o hněvu

Dnes bych se s vámi ráda podělila o záznam mého hovoru s archandělem Michaelem o tom, jaký smysl má vlastně lidský hněv, proč vůbec existuje, když nám přitom tak škodí, a o spoustě dalších aspektů, které se hněvu týkají. Jako vždy pro mě bylo jeho sdělení dosti překvapující a také povzbudivé :)

- Magda

Jak jistě víte, hněv je jednou z nejčastějších a také nejsilnějších lidských emocí. Téměř každý den ho více či méně pocítíte, ať už kvůli nějaké aktuální situaci a nebo při vzpomínce na něco, co se stalo dříve. Nejprve se tedy zaměříme na hněv, který cítíte kvůli něčemu, co se stalo v minulosti a co vás ještě dnes zneklidňuje, kdykoli si na to vzpomenete.

Velmi často slýcháte o úžasné síle odpuštění. Cesta ke svobodě. Cesta k uzdravení. Cesta k lásce. Ale rozumíte tomu doopravdy? Cítíte doopravdy, jakou sílu odpuštění má? A máte vůbec při slově "odpuštění" dobrý pocit?

To jsou velmi důležité otázky, které je třeba si položit, než vůbec odpouštění začneme praktikovat. Co je vlastně odpuštění? Když je tak dobré, tak osvobozující a tak léčivé... proč cítí tolik lidí takový odpor, kdykoli to slovo čtou nebo slyší?

Význam slova "odpuštění" je bohužel velmi široce rozšířen ve smyslu "schválení toho, co se stalo" či "předstírání, že se to vůbec nestalo nebo že je to v pořádku". Všichni samozřejmě víte, že to v pořádku není, že schválit to nemůžete, ani kdybyste snad chtěli, a předstírat, že se nic nestalo, je jen lhaní sobě i druhým. Proč byste to měli dělat? A proč by po vás měl někdo chtít, abyste to dělali? Jak by mohla vést cesta k uzdravení a osvobození přes něco tak nesmyslného a nepřipustitelného?

Prvním krokem, který potřebujete udělat, je ujasnit si, co znamená odpuštění. Odpustit neznamená schválit. Odpuštění je rozhodnutí, že v sobě nebudete chovat hněv kvůli někomu nebo něčemu jinému. Proč cítíte odpor, když máte říct "Odpouštím ti"? Protože v tom vnímáte ono "Odpouštím TI." Máte pak pocit, že nejen, že jste doplatili na něčí chování, ale ještě mu za to něco dáváte. A to je vám protivné. A tak lpíte nadále na svém hněvu, protože přirozeně nehodláte něco dávat někomu, kdo vás zranil.

Pokud máte slovo "odpuštění" neodmyslitelně spojené s tímto zkresleným významem a máte z něho špatné pocity, pak ho NEPOUŽÍVEJTE. Jestliže ve vás "Odpouštím ti" probouzí dojem "Dovoluji ti, abys mě dál zneužíval", pak tato slova nepoužívejte. Odpuštění má úplně jiný význam.

Odpuštění se netýká druhého člověka. Odpuštění se týká jen vás. Odpuštění děláte pro sebe, ne pro něho. Odpuštění znamená zbavení se břemene. Znamená to, že jste se rozhodli neničit sebe kvůli někomu druhému. To je přece naprosto pochopitelné. Kdo by taky měl ještě týrat sám sebe za to, že někdo jiný udělal něco ošklivého? Zamyslete se nad tím. Vnímáte, jak je to nesmyslné?

Tím, že budete lpět na hněvu a budete odmítat se ho vzdát (=odpustit), nic nevyřešíte. Nikoho tím nepotrestáte. Nikoho tím nenapravíte. Žádné spravedlnosti hněvem nedosáhnete. Uvědomte si, že každý sklízí to, co zasévá. KAŽDÝ. I když to tak nevypadá. Přestože mnozí lidé, kteří druhým ubližují nebo je zneužívají, jsou zdánlivě strašně spokojení a samolibě si užívají všeho, co získávají, ve skutečnosti jsou nešťastnější, než si vůbec umíte představit. I když je na jejich tváři úsměv a třeba mají plné kapsy peněz, nejsou šťastní. Opravdu nejsou.

Mohli bychom vám poskytnout tisíce nebo i miliony příběhů lidí, kteří zdánlivě nijak nedopláceli na své činy a přes všechno špatné, co udělali, se jim samotným nic špatného nestalo. Ale doplatili na to úplně jinak. Lidé, kteří žijí své životy na úkor jiných lidí, mohou mít sebevíc peněz, sebevíc partnerů, sebevíc luxusních vil a sebevíc úspěchů v práci, ale nikdy nebudou šťastní. Vždy budou jen povrchně uspokojení. Nikdy nebudou tam, kde jste vy, nikdy nebudou tak šťastní jako vy, nikdy nebudou tak naplnění jako vy, nikdy si neuvědomí skutečné životní hodnoty jako vy. Není jim co závidět. Věřte nám. I když jste zdánlivě prohráli, mnoho ztratili, doplatili na to, ve skutečnosti jste vítězové - jste ti, kteří vyhráli, ti, kteří tím mnoho získali, ti, kteří byli sraženi k zemi, a přesto se dokázali zvednout a jít dál.

Nezáviďte jim. Nemějte potřebu je trestat a myslet na ně negativně. Jsou trestáni sebou samými. I když se to nezdá být viditelné, oni nejsou šťastní. Sami doplácejí na své jednání, ať už si to uvědomují nebo ne. Ale ať je to jak chce, uvědomte si prosím, že je to JEJICH problém, a ne váš. Vy nemusíte mít potřebu je kontrolovat a myslet na ně ve zlém, neustále si připomínat jejich činy a svoje zranění, jen abyste na ně stále dohlíželi. To je JEJICH problém.

Mnozí máte strach, že když se přestanete na tu osobu hněvat, vlastně ji tím propustíte na svobodu, řeknete tím, že se nic nestalo a ona bude moci vesele škodit dál. Máte pocit, že když se přestanete hněvat, sami tím dovolíte, aby vás znovu zraňovala. Ale váš hněv je stejně nezastaví. Váš hněv na to nemá žádný vliv. Váš hněv ničí jen vás a krade vám VÁŠ čas a energii. Hněvem ničeho nedocílíte. Jediné, co vám hněv dá, je čas promarněný negativním myšlením, špatnými pocity, ztracená energie a zkažená radost. Myslíte, že tím něco napravíte? Tím, že si budete ještě VY SAMI kazit svůj život? Že budete marnit svůj drahocenný čas tím, že si budete neustále připomínat špatné vzpomínky? To nikomu nepomůže. Jen sami sebe budete neustále zraňovat, vyživovat v sobě bolest a kazit svou přítomnost kvůli minulosti.

To opravdu chcete? Váš život přece stojí za to, abyste ho prožili radostně a šťastně! Ano, někdo vás zranil, podvedl, zklamal, ale to není důvod k tomu, abyste SEBE do smrti dusili hněvem.

Myslíte si, že hněvem druhého ovládáte? Máte pocit, že když se hněváte, že ho tím potrestáte? Nebo že když se hněváte, že tím dosahujete spravedlnosti? Hněv není spravedlnost. Hněv má úplně jiný smysl... a zde se dostáváme k tomu druhému případu - ke hněvu, který vzniká v okamžiku zranění.

Hněv vzniká jako obranný mechanismus. Je to emoce, energie. A tato energie slouží k tomu, aby vás rychle ochránila a zabránila většímu zranění, když dojde k útoku. Hněv je jakási vaše pocitová první pomoc. Když na vás někdo zaútočí, vyvolá se ve vás hněv, abyste v sobě probudili energii potřebnou k ochránění se. To je pravda. Hněv vám také může pomoci se konečně rozhoupat a oprostit se od věcí, které vás unavují, vyčerpávají nebo vám ubližují. V takovém případě je pro vás hněv zápalnou jiskrou, která rozdmýchá vaši odvahu, vyzvedne vaši sílu a dá vám jednorázový impuls k tomu, abyste se hnuli z místa a uskutečnili důležitý velký krok, abyste se konečně vymanili z nesnesitelných podmínek.

Z dlouhodobého hlediska je to však jed jako každý jiný. Je to podobné, jako když vám lékař na vyšetření umrtví zub, abyste necítili tolik bolesti. Vyšetření proběhne bezbolestně, neboť nervy jsou znecitlivěny jedem, a po čase, kdy už není třeba umrtvení, se vám citlivost vrátí a jed se přirozeně rozptýlí a vyloučí. Kdybyste však tento jed dostávali pravidelně, neustále a dlouhodobě, měli byste vážné následky a časem by vás zahubil.

Se hněvem je to úplně stejné. Hněv vám může krátkodobě pomoci a dodat vám jistý druh energie, ale jen pro ten jeden okamžik. Není určen k tomu, abyste ho v sobě dlouhodobě nosili a vyživovali ho. V takovém případě si z něj děláte parazita, který je živen vaší energií, vašimi myšlenkami, vaším časem... Zatímco v sobě přechováváte a neustále obnovujete a vyživujete hněv, utíká vám nejen čas, energie a nálada, ale také si kazíte své vlastní vztahy, kazíte si radost, kazíte si vlastní zdraví a nakonec jste to jen a jen VY, kdo na hněv doplácí.

Spousta z vás má hněv spojený se spravedlností a zadostiučiněním. Máte pocit, že váš hněv je trest pro toho, kdo vám ublížil. Tak to ale není. Tím, že se budete hněvat, ničeho nedocílíte. Hněvem nikoho nenapravíte, ani tím ničemu nezabráníte. Váš hněv nemá žádný vliv na to, jak se druhý člověk rozhodne chovat nebo jednat. Hněv, který v sobě živíte, je VÁŠ pocit. Není to skutečná síla, kterou byste mohli druhému člověku zabránit v ubližování, omezit ho nebo ovlivnit. Možná v něm vyvoláte pocity viny, ale tím ničeho nedocílíte. Možná vás těší, že se cítí špatně, a máte tedy dojem, že váš hněv má přece jen jakousi vládu nad druhým člověkem a že přece jen ho hněvem můžete ztrestat a ovlivnit, ale to je jen klam.

Ten člověk není ovlivněný vaším hněvem, ale tím, jak on sám vnímá vaši reakci. Sami víte, že některých lidí se váš hněv dotkne a jiným je to úplně jedno. Záleží tedy výhradně na tom druhém člověku, jak se rozhodne dál jednat nebo jestli bude reagovat na váš hněv. Váš hněv samotný nemá nad tím člověkem žádnou moc. Váš hněv je VÁŠ pocit. Není jeho. Nesouvisí s ním. Je to jen energie vyvolaná ve vašem vlastním nitru, která vás měla chránit před zraněním a pomoci vám zůstat obezřetní, dokud je třeba. Není to prostředek k ovládání druhých a ani tuto moc nemá. Vy si to jen myslíte, protože někteří lidé cítí jako odezvu na váš hněv vinu. Ale už někomu pomohl pocit viny? Vina není zodpovědnost. To, že někdo cítí vinu, neznamená, že se změní nebo že pochopí, co udělal. Vina člověka dovede k tomu, aby v sobě probudil ještě více bolesti, kterou bude trestat sebe, ale i další lidi, a vznikne tak nový, další kruh bolesti. Opravdu byste chtěli tohle způsobit, jen abyste docílili toho, že se ten člověk bude cítit špatně?

Zde se dostáváme k dalšímu bodu - k vašemu egu.

Cítíte-li uspokojení, když se někdo cítí špatně, nevychází toto uspokojení z vašeho srdce. Nikdy. Je to dočasné a falešné uspokojení vašeho ega.

Když vás někdo zraní, máte potřebu dát mu pocítit totéž, co jste si museli zažít vy, aby viděl, jaké to je. Máte potřebu ho potrestat. Máte potřebu vidět, jak trpí. Chcete, aby si to "vyžral". Jste zranění. Cítíte hněv. Cítíte svou obrannou energii. Spouští se váš obranný mechanismus. Chcete toho člověka zranit, aby vám nemohl dál ubližovat. Někdy to opravdu uděláte a skutečně ho zraníte. Možná vás díky tomu nechá na pokoji a odejde. Nebo neudělá vůbec nic. Nebo se vám za to začne mstít. Hlavní ale je, že cítíte, že MUSÍTE něco udělat, abyste se ochránili. A to je naprosto v pořádku.
Už jsme se dříve zmínili, že bránit se je zcela přirozené a také nezbytné. Že dát druhému člověku najevo, že to, co dělá, není přijatelné, je zkrátka nevyhnutelné, i za cenu toho, že ho třeba zraníte. Ale za to si může sám. Neměl vám ubližovat. Chceme, abyste si uvědomili, že hněvat se a bránit je naprosto v pořádku. Jestliže někoho zraníte, když se bráníte jeho útokům, je to V POŘÁDKU, přestože mu to způsobilo bolest. Ten člověk díky tomu pocítí, že to, co udělal, není dobré a že by to neměl opakovat. Tím se mu dostává důležité lekce, přestože nepříjemné.

Ale něco jiného je, když vzpomínáte na někoho ještě dlouhou dobu poté, co vám ublížil, a stále přemýšlíte, jak se bránit, co ošklivého mu říct, aby se cítil ponížený a zastrašený a aby se k vám nepřiblížil, co byste mohli udělat, abyste mu dokázali, jak je špatný a k čemu se snížil. To už vychází z vašeho ega a z jeho potřeby cítit se nadřazený, povýšený... a v bezpečí.
Vaše ego vám dává falešný pocit bezpečí tehdy, když se oddělujete od ostatních a cítíte se být výše než oni. Připadáte si silnější a máte dojem, že na vás nikdo nemůže - a nemůže vám tak ublížit. Vaše ego vás udržuje v dojmu, že všude neustále číhá nebezpečí. Že každý člověk vám chce ublížit a že v každé situaci se skrývá zlo a nebezpečí. Že si neustále musíte dávat pozor a neustále se bránit, neustále se hněvat. Nutí vás, abyste se drželi od všeho dál a než aby vám někdo ublížil, raději ho nakonec zraníte preventivně, dříve než on vás (kdyby to náhodou chtěl zase udělat).
Když potkáte člověka, který vás zranil, využil, zklamal, podvedl nebo vám ublížil jiným způsobem, a nemáte ještě své zranění vyléčené, objevuje se hněv znovu. Je už ale jiný než napoprvé. Hněv, který ve vás přebývá déle, už je jedovatý. Hněv, který v sobě držíte déle než je nutné, je pro vás, vaši duši i vaše tělo jedovatý. A právě tento hněv využívá vaše ego k tomu, aby vás drželo dál od lásky a uzdravení. Našeptává vám všechny ty lži a falešná tvrzení jako: "Když se nebudeš zlobit, udělá to zase. Když na něho nebudeš zlá, bude si myslet, že ho máš ráda a že jsi mu to dovolila. Když se uvolníš, hned zase přiběhne a zraní tě."
Ujišťujeme vás, že hněv vám nijak nepomůže. I kdyby vás ten člověk zranil znovu, hněv nezabrání tomu, abyste to znovu schytali. Možná jen neucítíte bolest v takové míře, protože budete oslabení a znecitlivění (tak jako ten zub při vyšetření). Následně pak dostáváte falešný pocit, že vám hněv POMOHL. Necítili jste se přece tolik zranění! Už to tak nebolelo! Ano, nebolelo... protože vaše duše i tělo jsou již otráveny jedem.

Je důležité, abyste si uvědomili, jak škodlivý a nebezpečný je dlouhodobý hněv. Je důležité rozeznat, dokdy je pro vás pomocníkem a kdy se stává parazitem. Je důležité vědět, že vy sami máte svůj hněv ve svých rukou a že vy sami ho můžete kdykoli propustit. Je jen na vás, dokdy ho necháte působit jako znecitlivující injekci, která vám dočasně pomáhá a kterou pak propustíte ze sebe ven, a kdy se jím začnete nechat trvale trávit.

Je to jen na vás! My všichni jsme tady proto, abychom vám s tím pomohli! Zavolejte nás, kdykoli se budete hněvat a my vám pomůžeme. Pomůžeme vám najít možnost, jak se nenechat zraňovat druhými a přitom v sobě nepřechovávat znecitlivující jed. Pomůžeme vám s tím, abyste mohli být svobodní, ničeho se nemuseli bát, mohli být srdeční a otevření, i přesto, že existuje mnoho lidí, kteří druhým ubližují.

Možná se nevyhnete dalším zraněním, ale nebudete otrávení a nemocní. Každé zranění, které utrpíte, zase pomine. Možná vám zůstane jizva, ale budete mít důležitou zkušenost, která vám pomůže vyrůst a třeba se vyhnout podobným lidem a situacím v budoucnu. Hněváním se určitě nedosáhnete trvalé ochrany. Hněv vám pomůže jednorázově, chvilkově, jen dočasně. Pak je důležité ho ihned uvolnit a dát mu průchod ven. A právě k tomu slouží ODPUŠTĚNÍ.

ODPUŠTĚNÍ JE PROPUŠTĚNÍ POCITU.
JE TO JEN O POCITU. NE O DRUHÉM ČLOVĚKU.
JE TO JEN UVOLNĚNÍ VAŠEHO POCITU.

JE TO VYPLAKÁNÍ.
JE TO VYKŘIČENÍ.
JE TO VYBITÍ ENERGIE PŘI SPORTU.
JE TO VYPSÁNÍ.
JE TO SPÁLENÍ DOPISŮ A FOTEK.
JE TO UKONČENÍ VZTAHU.
JE TO VŠE, CO VÁM POMŮŽE UVOLNIT HNĚV A NAVŽDY HO PROPUSTIT VEN.

ODPUŠTĚNÍ JE JEN O VÁS.
NIJAK TO NESOUVISÍ S DRUHÝM ČLOVĚKEM. VŮBEC NIJAK.
JE TO VAŠE UZDRAVENÍ.
JE TO VAŠE OSVOBOZENÍ.
JE TO HOJIVÝ BALZÁM PRO VAŠE SRDCE.

PŘESNĚ TO ZNAMENÁ ODPUŠTĚNÍ.

Nebojte se odpustit. Nebojte se propustit hněv ze svého srdce. Děláte to pro sebe. Děláte to pro své uzdravení. Spravedlnost ponechte nebesům. Už nemusíte druhého kontrolovat a dohlížet na něho. Kvůli tomu tady nejste. Jste tady proto, abyste žili šťastně a radostně svůj vlastní život, abyste naplnili každý jeho okamžik láskou, a přes všechny nepříjemné zážitky si užívali všechno to krásné, čeho se vám dostává. Jste tu proto, abyste svým vlastním štěstím dávali příklad ostatním. Nenechte se tedy brzdit druhými lidmi, nenechte své světlo zatemňovat hněvem a uvolněte se. Vězte, že všechno je tak, jak má být. Některé věci nezměníte, ale to už není vaše starost. Na vás je jen jediné - být šťastní a mít své srdce čisté a plné lásky.