Šestka Pentaklů

S důvěrou a sebejistě sedí nahoře, drakovi na hřbetě. Ví, že v tomto životě dosáhl toho, po čem ze srdce toužil, oplývá bohatstvím, a tak si zvysoka píská. Své nashromážděné bohatství nechává volně proudit v písni, kterou hraje, aby zavlažilo vyprahlou zemi dole pod ním. Vyschlá půda volala po takové pomoci a vděčně natahuje trnité šlahouny, aby přivítala životodárný déšť a požehnání v jeho písni.

Šestka pentaklů představuje koloběh závislostí mezi těmi, kdo mají, a těmi, kdo nemají. Z pustiny, bláta a bahna roste mladý stromek shora zalévaný deštěm života a bohatství. Pištec to nevidí nebo si toho nevšímá. Možná si myslí, že je součástí jednostranné rovnice štědrosti. Přitom však rostliny a jejich větve podpírají zdivo věže, na které hudebník sedí. Jejich kořínky plazivě míří do štěrbin a trhlin, kde jako živé pletivo zpevňují stavbu, chrání ji před erozí a vyztužují. leden podporuje druhého, jako uroboros, v samonosném koloběhu.

Když je vše takto provázáno, kdo je ve skutečnosti tím štědrým dárcem? Kdo tu má moc?