Slunce

V záři tekutého zlata, které se rozlévá oblohou, vychází slunce. Je to oslnivá hvězda dne. Slabé a matné světlo jejích nočních sourozenců se ztrácí v jasu svítání.

Nad rosou zmáčenou zemí se ještě vznáší mlžný opar, když z místa, kde v noci hřadoval, vychází ptačí král. Jeho peří v přívětivém světle růžového svítání hraje duhovými barvami. Jeho druh na něj usedá a společně letí krajinou svého království. Vznášejí se nad údolími a slyší písně lidí, kteří pracují na polích. Nabírají výšku a vysmívají se horám, když konečky křídel těsně míjejí jejich špičaté vrcholky.

Obyvatelé dne je doprovází v jejich ptačí radosti. Hrnou se oblohou za sluncem, jež po své dráze míří k západnímu obzoru.

Z polí i z luk a z údolí zelených,
z třpytných pobřeží sluncem zalitých,
ze stezek horských měsícem ozářených
a z cest, co krajinou se na sám konec vlní
až tam, kde nebe je závěsem přízračným,
jenž do zásvětí přesahuje...

Svolávám všechny přátele okřídlené,
až z obzoru, i ze snů, odevšad,
co nás obklopuje.
Hlasy písně zakázané
krouží, míří a dopadají snad
na místo předurčené.

Význam: Osvícení a pochopení, sláva, získání výlučnosti. Neustálé obnovování života, vitalita, život naplněný zářivou radostí a energií, posílení a povzbuzeni, dobré zdraví. Naprostá jistota a důvěra, jasný záměr a cíl, ozářený denním světlem. Slunce bylo vždy symbolem života a růstu, za časů pradávných civilizací i v dnešní době. Ztělesňovalo ohnivé bohy a bohyně v kulturách všech dob - mladé, nádherné a oslnivé, plné síly a záře. Silu a moc těchto bohů předává dál životodárné světlo slunce.