Velekněžka

Velekněžka se otevírá nebi. Hvězdy ozařují její tvář obrácenou vzhůru a ona se vyhřívá v jejich záři. Nechává se prostupovat mihotavým světlem, vnímá jeho jas ve své mysli, cítí, jak jí prochází, a lehounce tančí.

Hvězdy zpívají:

Byly jsme tu, když hory byly ještě mladé
a moře pouhým snem...
kopce jsme viděly rozkvétat
v bezpočtu ročních dob...
a dívaly se, jak oblaka maluji své obrazy
pomalou řeči během staletí...
promluvme.

Sova houká tmou, volá svou paní hudbou noci. Její bílé peří záři v měsíčním svitu, a přitom se zdá, že toto světlo vychází zevnitř. Neslyšně letí tmou za svou paní, aby si u ní odpočala.

Tmu noci naplňuje šepot tajné vědění hvězd, stromů a země. Jejich duchové tiše vyprávějí své příběhy a sotva slyšitelně sdílejí svou moudrost.

Velekněžka svými prsty z jejich šepotavých hlasů spřádá fyzickou bytost. V jejích prstech se hlasy duchů spojují do filigránského klíče. Volá k sobě sovu a dává ji úkol: „Toto si vezmi a buď nositelkou tajemství."

Význam: Moudrost, poznání, učení, intuice, čistota, ctnost.

Velekněžka pozvedá ruce vzhůru a v tomto gestu se celé její tělo stává živoucím symbolem kalichu. Sova je strážcem poznání a uchovává klíč k odemčení tajemství. Granátové jablko je symbolem Persefony, která ochutnala jeho jadérko, a tím se připoutala k Hádovi, je to symbol plodnosti a smrti. Měsíce vyšité na jejím šatě dorůstají a zase ubývají, ubývající měsíce dohromady s dorůstajícími tvoří celý cyklus.